A je tu konec listopadu.

Prožili jsme toho opravdu spoustu…

První týden byl "strašidelný". „Strašidla“ přišla mezi nás. Společně jsme si povídali, čeho se bojíme. "Strašidlo“ jsme si nakreslili a bubáky jsme vyhnali ven a pěkně zblízka jsme si je prohlédli. Zjistili jsme, že nakonec až tak děsiví nejsou…

Ve školce nás čekalo ale mnohem víc zábavy. Skládali jsme puzzle, hledali stíny předmětů, počítali strašidla, hráli velké pexeso. Viděli jsme divadélko s pohádkou „O čarodějnici a dýňovém semínku“. Vyzkoušeli jsme si vydlabat dýni a někteří to zkusili i doma se svými rodiči. Uspořádali jsme malou výstavku dýní. Všechny byly krásně strašidelné. Dýni jsme si i nakreslili a polepili barevným papírem. Bubáky (převlečené děti) a strašidla jsme pozvali mezi sebe. Připravili jsme jim těžké úkoly: proletět mezi překážkami, namotat pavoučí vlákno, posbírat do pavučiny pavoučí vajíčka a sesbírat malé pavoučí neposedy, kteří vyskakovali ze sítě. Naučili jsme se také vařit a ochutnávat lektvary. Moc se nám povedly a báječně fungovaly. Tančili jsme, skotačili a na závěr jsme si užili i výbornou hostinu. Snědli jsme brambůrková strašidýlka a ochutnali i gumové oko. My se už skoro nebojíme… :-) A co vy?

Později nás čekala „Hubertská Jízda“ Pro některé děti to byla velká podívaná. Koně, psi, dravci, průvod... Bylo na co koukat!

S přibývajícím podzimem se vše kolem nás měnilo. Počasí, barvy i ptačí štěbetání. Někteří ptáčci už nám tu nezpívají. Jak to??? Povídali jsme si o tom, kam odletěli, co všechno cestou za teplem asi uvidí, a co by se stalo, kdyby zůstaly celou zimu tady. To by dobře nedopadlo… Naštěstí stihla odletět i poslední vlaštovka z jedné pohádky, o které jsme si společně četli. Nakonec jsme si vlaštovky vystřihli alespoň z papíru, ty nám teď krásně zdobí interiér školky.

Skřítkům „Podzimníčkům“ jsme pomohli najít všechny barvičky. A jak skřítci vypadají? No přeci tak, jak jsme Vám to nakreslili... Vlásky mají z barevného listí. Podzimníčci nejsou obvykle vidět, „Hvězdičky“ je však zahlédly! Jen paní učitelky to štěstí neměly! Tak třeba za rok!? Podzimníčkům jsme pomohli najít  ztracená písmenka slova „PODZIM“ a udělat jim krásné domečky. Hledali jsme také barevné listí pro broučky, protože každý brouček chtěl spát pod tím svým lístečkem se správnou barvičkou, jakou má právě jen on. Pro broučky obtížné, ale pro nás „hračka“. Barvy, ty nám jdou!

Přijel k nám i svatý Martin. Ohlásil nám blížící se zimu a „Posvícení“.

Dozvěděli jsme se, kdo to Martin byl, jak daroval plášť, kam se chtěl schovat a jak ho husy prozradily. Víme, proč se říká, že přijede na bílém koni a na „koni“ jsme jeli i my. Slalomem i přeskokem přes překážky. Koníkům jsme okovali podkovy a projeli se jako Martinové. Při poslechu vážné hudby jsme jeli na koni vánicí a žebrákovi jsme dali část svého pláště. Podle legendy musel být Martin opravdu statečný a hodný. Na jeho počest jsme si upekli svatomartinské podkovičky/rohlíčky/. V této podzimní době se u nás slaví posvícení. Ochutnali jsme koláče, rohlíčky a víme, co se z  dá udělat z masa. Víme, jak voní jitrnice, co je tlačenka a jelito. Užili jsme si zábavu, tanec, písničky a i pohádku od paní učitelek („O Koblížkovi“. Koblížek byl opravdu k nakousnutí.)

Čas chvátá a z podzimu zbyl už jen kousíček. Tolik, abychom si pověděli, jaké počasí nás už potkalo a jaké teprve přijde… Povídala to paní meteorološka… Ukázala nám, jak to vypadá, když přijde velký vítr, co to je tornádo, jaké to je, když je velké sucho a naopak, když dlouho prší a jak vypadá duha.

Povídali jsme si, co máme udělat, když je bouřka, hoří, nebo je povodeň. Víme, že každý „živel“ umí být dobrý sluha, ale špatný pán. Nejlépe je, když je od všeho tak trochu. Třeba jako v pohádce „Drak Julián a vrabec Čimčárára“.

Bylo toho hodně…

Oslavili jsme dokonce i dvoje narozeniny. Předali dárečky a popřáli hodně zdravíčka a štěstíčka.

Blíží se prosinec... Advent je za dveřmi. Na děti čeká ve školce veliké překvapení. Snad se bude líbit.

Posíláme pozdravy a přání klidných dnů!

Paní učitelky Danča a Kristýnka